Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Minule sme tu mali vydarený kov smrti z metalovo exotického Iránu, teraz sa pozrieme na Kaukaz, do Gruzínska. Trojica s tak trochu pozoruhodným názvom BOHEMA sa dala dokopy v roku 2001 v hlavnom meste Tbilisi a „Dve strany mince“ sú už jej tretím albumom. (Ak sú aj tie predošlé také dobré ako tento, tak ich bude treba dohľadať)
Kút sveta, z ktorého BOHEMA pochádzajú, je už od úsvitu staroveku nabitý historickými udalosťami a kultúrnymi pohybmi, o pamiatky kadejakých kedysi mocných ríš zakopávate v podstate na každom kroku, a tak niet divu, že inšpiračným zdrojom pre texty tejto skupiny sa stala sumerská mytológia ruka v ruke s východným mysticizmom a filozofiou.
Po hudobnej stránke sú na archívoch Gruzínci zmätočne zaškatuľkovaní ako technický brutálny death metal. Na toto bacha, žiadny ORIGIN či DEFEATED SANITY sa nekonajú. V zásade death metal tohto spolku okolo „ameriky“ ani nešiel. Prepracovaný je dosť, hudobníci sú šikovní a kreatívni, musím ale konštatovať, že nedávno recenzovaní iránski SCOX sa mu hudobne blížia asi najviac, a veľmi podobný je napríklad aj hlboký hrdelný vokál.
Popri tom mi viaceré postupy a údernosť pripomínajú Dánov KONKHRA na prvých dvoch albumoch, či britské legendy BENEDICTION tam, kde BOHEMA kopú do vrtule, a BOLT THROWER na miestach, kde sa nemilosrdne valia a drvia všetko okolo. Základom je teda nie vždy extra rýchly, veľmi hutný a ťažký európsky death metal 90. rokov s kvalitným súčasným zvukom. A nadstavbu tvoria hojne využívané orientálne melódie a nálady, prevedené buď do metalových gitár, alebo podané zaujímavými atmosférickými vyhrávkami.
Konštatujem, že stret modernej západnej extrémnej metalovej kultúry a dedičstva dávnych kultúr regiónu, odkiaľ BOHEMA pochádzajú, dopadol veľmi dobre. Ide o kompaktné a vyvážené hudobné dielo, ktoré je jasne deathmetalové, a zároveň má auru originality, dosiahnutú pridaním domácich elementov.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.